Architektura

Charakteristika

Brzy po sjednocení Egypta začali faraonové 3.dynastie budovat rozsáhlé a nákladné náhrobní stavby, nejprve patrně mastaby, později stupňovité i jehlancovité pyramidy, které měly zajistit posmrtný život zemřelého a tím zároveň symbolicky zaručovat trvalost jeho odkazu, tj. říše a jejího řádu. Velké kultovní stavby, spojené s pohřebišti, měly „celoegyptský“ význam a byly patrně cílem poutí. Jsou soustředěny do několika oblastí podél řeky Nilu. Od jihu k severu to jsou: Abú Simbel na hranicích se Súdánem, oblast prvního nilského kataraku(dnešní Asuán) se skalními chrámy a ostrovy Elefatina a Philae, Luxor (starověké Théby s Údolí králů a Karnak) na středním toku a oblast Memfis a Sakkára, Gíza a Abúsír jižně od Káhiry. Na rozdíl od lidských obydlí, hliněných nebo cihlových, se budovaly z pečlivě opracovaného kamene s reliefní výzdobou a nápisy. Později se podobné, i když méně nákladné náhrobní stavby budovaly i pro další dvorské osoby a hodnostáře.

Stavebnictví

Co se týče stavebních materiálů používala se hlína, pouze jako stavební hmota, rákosí, které bylo používáno stejně jako v Mezopotámii ke členění zdi, spolu s papyrem a lotosem a dále dřevo a kámen. Od dob krále Džosera (kol. 2700 př.n.l.) se používal  na důležité stavby výhradně kámen. Zdi se budovaly kladením kvádrů tak, že horní kameny překrývaly spáru kamenů spodních bez použití pojiva nebo jakékoliv mechanické metody. Sloupy sloužily jako opora a byly opatřeny hlavicí a patkou. Na stropy se používalo dřevo, rákosí a kameny, konkrétně kamenné trámy, na kterých byly položeny kamenné desky.Později byly tvary vytvořené  z rákosí a hlíny ve zdi přeneseny do kamene. I od nich bylo časem upuštěno a architektura se stala symbolickou. Náhrobky a chrámy vznikaly postupným přidáváním hmoty, nastavováním.